Cantamus zpíval o Velikonocích v Mariánských Lázních a v Teplé
- Podrobnosti
Cantamus pro gaudio pravidelně zpívá v rámci významných svátků v Mariánských Lázních a v premonstrátském klášteře v Teplé. Stejně tomu bylo letos o Velikonocích. Atmosféra v nočním klášteře je neopakovatelná, z velikonoční slavnosti jsou naše fotografie.
Člen České Filharmonie v čele ZSO
- Podrobnosti
Páteční koncert v Městském divadle (16.3.) se navenek mohl zdát jako „obyčejný“ koncert pro děti a rodiče. Pravidelní čtenáři Listů ale již věděli, že nebude tak zcela obyčejný, že tento večer zazní premiéra nejnovějšího díla houslisty a skladatele, člena ZSO, Petra Malůška alias Petera Schecka. Kromě této premiéry měl však koncert ještě jeden vrchol - a tím byl výkon dirigenta a hornisty v jedné osobě, pana Ondřeje Vrabce.
O.Vrabec je hornistou České Filharmonie, zároveň diriguje a k mariánskolázeňským symfonikům přijel se svojí manželkou Monikou, která je špičková houslistka, zástupkyně koncertního mistra v Symfonickém orchestru Hl.města Prahy FOK. Takovéto osobnosti nevítá naše 
město každý den.
Pro tento večer si manželé - jako sólisté - připravili dvě věty z koncertu pro housle a dvě věty z koncertu pro lesní roh, obojí od W.A.Mozarta. Výkon Moniky Vrabcové byl velmi stylový, křišťálově čistý a podaný s velkým nadhledem a jistotou, z pozice ostřílené sólistky. Její muž vedl z dirigentského stupínku Západočeský symfonický orchestr k citlivému doprovodu. Zajímavá situace však nastala, když O.Vrabec odložil taktovku a chopil se svého lesního rohu. Hrát na tento nástroj a zároveň dirigovat je téměř nemožné, přesto to sólista dokázal. Kromě toho, že mohli posluchači slyšet jeden z nejkrásnějších tónů (a výkonů) na tento nástroj, což samo o sobě není snadné, tak v pauzičkách hornového hraní vedl O.Vrabec orchestr dirigentským gestem jedné ruky. Bravurní výkon sólisty a naprosto soustředěně podaný doprovod mariánskolázeňských symfoniků ocenilo publikum bouřlivým potleskem.
Dirigentem „na plný úvazek“ byl tento mladý umělec (který navíc celý večer ještě velmi poučně a vtipně uváděl) v Beethovenově předehře Coriolanus, v Melancholické serenádě P.I.Čajkovského, kde se znovu se svým nástrojem představila M.Vrabcová a konečně již ve výše zmíněné premiéře skladby P.Schecka.
Jeho Capriccio pro housle, lesní roh a orchestr vykazuje všechny rysy moderní soudobé hudby, klade důraz spíše na hudební barvy a zvuky než na souvislou melodii. Střídavé rytmické modely ještě zvyšují napětí, které je již tak vyvolané moderní harmonií. Ve výsledku záleží hlavně na posluchači, jaký pohled na vícevrstevnatou kompozici si vybere. Nastudovat tuto skladbu nebylo ani pro orchestr úplně snadnou záležitostí. Sólových partů se ujali manželé Vrabcovi, taktovky pak sám skladatel.
Velmi pěkně zaplněné divadlo přijalo tuto premiéru vřele a zaslouženě ocenilo výkony všech zúčastněných hudebníků. (Nejen) děti a jejich rodiče, pro které byl koncert především určen, mohli být spokojeni.
(ksch)
Na fotografi (zleva): Monika Vrabcová, Peter Scheck a Ondřej Vrabec.
Symfonická návštěva Ameriky
- Podrobnosti
V pátek 2.března se konal další abonentní koncert Západočeského symfonického orchestru, který tentokrát posluchače přenesl až za oceán. Dramaturgie večera se totiž vztahovala k Americe a díky tomu vznikl zajímavý průřez mnoha hudebními žánry, od symfonie přes muzikál až k filmové hudbě v přídavku. 
Na úvod zazněly fanfáry ze Symfonietty Leoše Janáčka, který dosáhl - bohužel však až dlouho po své smrti - v Americe velké obliby (zejména díky operní tvorbě). To Antonín Dvořák americkou slávu sklízel již za svého života, mj.jako ředitel newyorské konzervatoře. Z jeho nejhranější symfonie „Z Nového světa“ přednesl orchestr pod taktovkou svého šéfa M.Roháče (který také jednotlivé skladby večera propojil průvodním slovem) třetí větu, v níž se střídají dramatické pasáže s lyrickými. Je zde zřejmá skladatelova inspirace Amerikou, přesto neztrácí nic z české melodičnosti.
Další skladby večera byly už výhradně dílem zámořských autorů. F.Loewe se proslavil muzikálem My Fair Lady, L.Bernstein je autorem jiného nesmrtelného díla – West Side Story. Z obou těchto muzikálů zazněly orchestrální směsi, které posluchači právem vřele ocenili.
Vrcholem koncertu se stala Rhapsody in Blue G.Gershwina, klavírní koncert s jazzovým orchestrálním doprovodem. Sólistkou večera byla mariánskolázeňská klavíristka, žákyně ZUŠ a studentka gymnázia, Iveta Veselá, která již s mariánskolázeňskými symfoniky před časem vystupovala na výchovných koncertech. Její provedení nelehkého Gershwinova díla, které orchestr soustředěně doprovodil, odměnilo publikum dlouhým bouřlivým potleskem a vynutilo si tak dva přídavky.
Ani v těch se orchestr od tématu večera neodklonil. Prvním z nich byl úryvek z hudby k americkému filmu Star Wars a v úplném závěru zazněl – jak se na lázeňský orchestr sluší – jeden z pochodů slavného amerického skladatele tohoto žánru J.Sousy.
Téměř do posledního místa zaplněný sál Společenského domu Casino byl hudebním výletem do Ameriky zjevně nadšen, neboť vyprovázel mariánskolázeňské symfoniky skandovaným potleskem. Fotogalerie byla pořízena na dopolední generální zkoušce.
(ksch)
Profesor klavíru koncertoval
- Podrobnosti
Klavír k Mariánským lázním neodmyslitelně patří, hlavně díky každoročnímu konání festivalu F.Chopina, a tak není divu, že Západočeský symfonický orchestr pravidelně zařazuje klavírní večery a v jeho letošní dramaturgii je klavíru věnovaná celá abonentní řada.
Jeden z koncertů této řady připadl na první únorový pátek. Sólistou byl Michal Rezek (na fotografii), český klavírista původem z Plzně, který dobře zná mnoho světových pódií (vystupoval např.ve Španělsku, Francii, Itálii). Vystudoval kromě pražské AMU také Vysokou hudební školu v Mnichově, v současné době je mj. profesorem pražské konzervatoře. Mariánskolázeňskému publiku se představil už poněkolikáté, tentokrát to bylo s klavírním koncertem č.5 Es dur zvaným „Císařský“ Ludwiga van Beethovena. Toto rozsáhlé a velmi krásné a oblíbené dílo přednesl Michal Rezek v plné kráse a lesku, s lehkostí a jistotou v technických pasážích, s poetickým vyzpíváním lyrických míst. Právem sklidil za svůj výkon velké ovace a publikum si potleskem vyžádalo přídavek.
Klavírnímu koncertu předcházely v první polovině večera Dvě elegické melodie skladatele Edvarda Griega, v nichž se představila smyčcová část mariánskolázeňských symfoniků a pak – již v plném orchestrálním obsazení – zazněla Siegfriedova idyla, nepříliš často hraná, avšak velmi krásná a bohatě instrumentovaná jednovětá kompozice Richarda Wagnera, v níž lze nalézt témata ze skladatelových oper.
(ksch)
Zso zahájil rok 2007
- Podrobnosti
vesměs s operetním repertoárem. Letos pořadatelé vyjádřili přání tuto operetní (a do jisté míry oposlouchanou) tradici změnit, a proto sestavil šéfdirigent ZSO Michael Roháč po konzultaci s pořadatelem zcela odlišnou dramaturgii, postavenou na trvale výborných výkonech koncertního mistra mariánskolázeňských symfoniků, pana Fumihito Terady. Vznikl tak virtuózní houslový večer, který by stál za to ještě někdy v budoucnu zopakovat. Po Mozartově předehře Figarova svatba přednesl F.Terada (viz foto) bravurně houslový koncert č.4 téhož autora. Vrchol večera se ovšem uskutečnil po přestávce. Introdukci a Rondo Capriccio skladatele C.Saint-Saënse, stejně jako následně Jaro A.Vivaldiho, které sám od prvních houslí dirigoval, představil F.Terada posluchačům v plném lesku a s gradujícím výkonem. Bylo by možno v tuto chvíli již u sólisty očekávat únavu, ale opak byl pravdou: absolutním vrcholem byla skladba Zigeunerweisen P.Sarasateho, do níž vložil kromě brilantní techniky také obrovský výraz a cit pro čardášový charakter skladby. Japoncům se někdy vyčítá, že ohromují technikou, ale slabší stránkou je výraz, Fumihito Terada tuto teorii absolutně vyvrací, jeho výrazový projev se s každým dalším koncertem prohlubuje a právem strhává posluchače k bouřlivým ovacím. „Jeho“ orchestr pod taktovkou M.Roháče jej doprovázel citlivě, pozorně a s nasazením. Po čtvrté větě ze Symfonie č.104 J.Haydna si publikum vynutilo přídavek. Tím byla oblíbená Pizzicato polka, kterou vedl opět F.Terada a následné ovace publika vestoje nebraly konce. Lepší začátek nového roku si orchestr nemohl přát a v koncertním mistrovi zraje mariánskolázeňským bravurní sólista. Máme pro vás fotografie z generální zkoušky.
(ksch)
Symfonické loučení se starým rokem
- Podrobnosti
Rok 2006 se nezadržitelně nachýlil ke konci, a proto se poslední prosincový pátek konal ve Společenském domě Casino koncert Západočeského symfonického orchestru s názvem Loučení se starým rokem.
Mariánskolázeňští symfonikové pod taktovkou svého šéfa Michaela Roháče zařadili na program repertoár, jak se na lázeňský orchestr sluší. Známé a oblíbené polky, valčíky a polonézy, které může pravidelný návštěvník koncertů slyšet (nejen) v létě na kolonádě, byly „orámovány“ dvěma předehrami G.Rossiniho. Díla tohoto italského skladatele se vyznačují melodičností, hudebním vtipem, lehkostí ve výraze, ale zároveň virtuozitou, která klade nemalé nároky na hráče – zejména v sólech dechových nástrojů. Na úvod koncertu zazněla Straka zlodějka, poslední skladbou uvedenou v programu byl Lazebník sevillský. Výborné provedení obou předeher se setkalo s obrovský úspěchem u posluchačů a orchestr dvakrát přidával. Nadšené publikum s voláním „bravo“ aplaudovalo po přídavcích vestoje a nechtělo symfoniky z pódia pustit.
Bylo to více než důstojné rozloučení s rokem 2006, ačkoli koncertní sezóna orchestru samozřejmě pokračuje. Do nového roku 2007 přejme orchestru mnoho uměleckých úspěchů, spoustu nadšených posluchačů, nové abonenty, a také lepší ekonomické podmínky, aby byl Západočeský symfonický orchestr Mariánské Lázně skutečně doceněným reprezentantem města a kraje.
(ksch)
Cantamus na "půlnoční" 2006
- Podrobnosti
mši v mariánskolázeňském kostele Nanebevzetí Panny Marie. Pro tuto slavnostní příležitost připravil české i evropské vánoční písně starších stylových období. Z vánočního vystoupení sboru máme pro vás několik fotografií.
Vánoční koncert ZSO
- Podrobnosti
programu byly - kromě Rybovy České mše vánoční, kterou orchestr hraje každoročně - také Zpěvy lidu Českého od J.Maláta a pásmo koled v úpravě J.Temla. S mariánskolázeňskými symfoniky spolupracoval v první polovině koncertu Tachovský dětský sbor pod vedením p.Brabence, Rybovu mši nastudoval již tradičně smíšený sbor Fontána. Taktovky se ujal vynikající klarinetista, člen Symfonického orchestru Hl.m.Prahy FOK a v současnosti také dirigent, pan Vlastimil Mareš. Koncertní sál vyniká akustikou, o to horší jsou zde světelné podmínky pro fotografování, přesto je k nahlédnutí skromná -fotogalerie- z generální zkoušky. (text a fotografie K.Schoberová)
