vesměs s operetním repertoárem. Letos pořadatelé vyjádřili přání tuto operetní (a do jisté míry oposlouchanou) tradici změnit, a proto sestavil šéfdirigent ZSO Michael Roháč po konzultaci s pořadatelem zcela odlišnou dramaturgii, postavenou na trvale výborných výkonech koncertního mistra mariánskolázeňských symfoniků, pana Fumihito Terady. Vznikl tak virtuózní houslový večer, který by stál za to ještě někdy v budoucnu zopakovat. Po Mozartově předehře Figarova svatba přednesl F.Terada (viz foto) bravurně houslový koncert č.4 téhož autora. Vrchol večera se ovšem uskutečnil po přestávce. Introdukci a Rondo Capriccio skladatele C.Saint-Saënse, stejně jako následně Jaro A.Vivaldiho, které sám od prvních houslí dirigoval, představil F.Terada posluchačům v plném lesku a s gradujícím výkonem. Bylo by možno v tuto chvíli již u sólisty očekávat únavu, ale opak byl pravdou: absolutním vrcholem byla skladba Zigeunerweisen P.Sarasateho, do níž vložil kromě brilantní techniky také obrovský výraz a cit pro čardášový charakter skladby. Japoncům se někdy vyčítá, že ohromují technikou, ale slabší stránkou je výraz, Fumihito Terada tuto teorii absolutně vyvrací, jeho výrazový projev se s každým dalším koncertem prohlubuje a právem strhává posluchače k bouřlivým ovacím. „Jeho“ orchestr pod taktovkou M.Roháče jej doprovázel citlivě, pozorně a s nasazením. Po čtvrté větě ze Symfonie č.104 J.Haydna si publikum vynutilo přídavek. Tím byla oblíbená Pizzicato polka, kterou vedl opět F.Terada a následné ovace publika vestoje nebraly konce. Lepší začátek nového roku si orchestr nemohl přát a v koncertním mistrovi zraje mariánskolázeňským bravurní sólista. Máme pro vás fotografie z generální zkoušky.
(ksch)