V pátek 24.11. se konal další abonentní koncert Západočeského symfonického orchestru Mariánské Lázně, tentokrát z řady „K“, tedy „pocta klavíru“, jak stojí v podtitulu. Už samo jméno skladatele klavírního koncertu – Sergej Rachmaninov – slibovalo silný zážitek. A jméno sólistky, 
která patří k výrazným osobnostem naší nastupující generace, toto očekávání ještě umocnilo. Jaroslava Pěchočová je i přes své mládí a křehký vzhled nespornou osobností a otvírá se před ní jistě kariéra světového rozsahu.
Takoví klavíristé (a sólisté vůbec) jsou velkou událostí na mariánskolázeňské půdě a proto lze těžko pochopit, proč nebyl sál Společenského domu Casino zcela zaplněn.
Klavírní koncert č.2 c-moll S.Rachmaninova je natolik významnou skladbou, že si právem zasloužil zaznít v první polovině večera zcela samostatně. V jeho romantické melodičnosti je patrný autorův obdiv k tvorbě svého krajana P.I.Čajkovského a také obliba tohoto Rachmaninovova koncertu je srovnatelná s oblibou právě Čajkovského b-moll koncertu.
Klavíristka Jaroslava Pěchočová studovala po absolutoriu pardubické konzervatoře na pražské AMU u prof. Ivana Moravce, u něhož v současnosti pokračuje v doktorandském studiu. Studovala mj. i na Royal College v Londýně, vyhrála řadu klavírních soutěží tuzemských i zahraničních (v Polsku, Spojených státech, Anglii). Spolupracovala např. s Českou Filharmonií, Symfonickým orchestrem FOK, Royal Liverpool Philharmonic Orchestra, z dirigentů jmenujme alespoň V.Válka, J.Bělohlávka, L.Peška, P.Freemana, z mladé generace pak Jakuba Hrůšu. Pravidelně vystupuje s tuzemskými orchestry v rámci jejich abonentních cyklů. Koncertovala též v řadě evropských zemí a také v Japonsku.
Už z úvodních klavírních akordů bylo zřejmé, že tento večer bude patřit k jednomu z nejlepších v letošní abonentní sezóně ZSO. Naprostá technická samozřejmost sólistky, zpěvně přednesené melodické části a obrovská hloubka výrazu – zvláště ve druhé větě – nenechaly publikum po doznění závěrečných akordů chladné a Jaroslava Pěchočová sklízela naprosto zaslouženě neutuchající ovace nadšených posluchačů.
Taktovky se ujal dirigent, skladatel a klavírista, prof. Vít Micka, který se s mariánskolázeňskými symfoniky dobře zná, neboť již delší dobu spolupracují při dirigentských kurzech.
V druhé polovině „romantického“ večera dostal slovo německý skladatel Johannes Brahms a jeho Symfonie č.2. Brahms se přátelil s Antonínem Dvořákem, byl velkým obdivovatelem jeho díla a čerpal z něho inspiraci. Tato symfonie je harmonicky i melodicky velmi bohatá, a proto je trochu škoda, že orchestr nemá takové podmínky, aby mohl plně posílit své nástrojové obsazení a dodat velkým romantickým dílům zvukovou majestátnost, kterou si zaslouží.
Navzdory tomu se mariánskolázeňští symfonici velkým romantickým skladbám nevyhýbají, neboť o ně nechtějí své publikum připravit. Posluchači tuto snahu oceňují, jak bylo znát z nekončícího potlesku v závěru. Jak vidno, listopadové večery nemusejí být nutně ponuré.
(ksch)