do sálu přiláká.Tento cyklus šesti symfonických básní Bedřich Smetany vznikal v letech 1874-79 a má kromě své obrovské hudební hodnoty ještě několik dalších rozměrů: popisný, historický a vlastenecký. Vlastenectví bylo u Smetany ohromně silné (logicky dáno dobou) a chtěl jej nějak uceleně vyjádřit. Využil spojení bohaté české historie a překrásné přírody, kterou velmi silně vnímal, a promítl tato témata do hudby. Není snad dokonalejšího hudebního obrazu řeky, než je jeho Vltava (a cenné hudební zobrazení historie - dnes již neexistujících Svatojanských proudů) nebo bohaté symfonické zachycení krajiny v básni Z českých luhů a hájů. Sám Smetana k úvodu této básně říká: „Vstup je jako mocný dojem, když do kraje se vstoupí.“ Avšak posluchač má možnost ponechat prostor vlastní fantazii, jak Smetana sděluje: „Každý může ze skladby té si vykreslit, co mu libo…“
Vyšehrad, Šárka a Tábor jsou považovány za skladby tematicky se obracející k minulosti (lze tu obdivovat hudebně dokonale zobrazený královský majestát Vyšehradu anebo ženskou rafinovanost boje v dívčí válce či husitské tažení), závěrečný Blaník je propojením všeho: historie legendy Blanických rytířů, popis kvetoucí krajiny pod Blaníkem a vlastenectví, které věří v budoucnost národa a podle pověsti v pomoc těchto rytířů. (Však také za 2.světové války němečtí okupanti provozování Blaníku pod trestem nejvyšším zakázali, avšak vlastenectví českých hudebníků ve spojení s genialitou Smetanovy hudby dokázalo tento zákaz obejít: předposlední báseň Tábor končí totožným hudebním motivem, kterým začíná Blaník – Smetana chtěl vyjádřit historické tematické propojení. Zmíněné válečné provedení tohoto využilo a obě básně plynule spojilo, sázeje na neznalost Němců…) Dodnes se obě věty hrají takřka bez přerušení…
Letošního provedení se ujal hostující dirigent, prof. Vít Micka, který působí na pražské AMU a kromě pedagogické činnosti a dirigování rovněž komponuje. Před ZSO nestál poprvé, hudebníci jej znají i jako pedagoga - v minulých letech pravidelně přijížděl hostovat i se svým studentem.
Dlouhotrvající potlesk spokojeného publika byl jednak důkazem, že Smetanova hudba má posluchačům co říci i v dnešní moderní době, a také byl zaslouženou odměnou pro hudebníky, pro něž je provozování Mé Vlasti – i přes její náročnost – také svátečním koncertem.
(ksch)