„S mikrofonem za českými a moravskými orchestry je nový hudební projekt, který pro vás v této koncertní sezóně připravila redakce vážné hudby stanice Český rozhlas 3 – Vltava. Dnešní večer je prvním ze série patnácti koncertů, kdy vám v rozhlasových přenosech zprostředkujeme atmosféru v koncertních sálech z různých krajů České republiky.“
     Tolik část průvodního slova ředitele stanice Český rozhlas 3 – Vltava Lukáše Hurníka, kterým uvedl v programu páteční (10. 11.) abonentní koncert Západočeského symfonického orchestru.

Byl to významný  večer, neboť se nestává často, aby byl koncert ZSO přenášen v přímém rozhlasovém přenosu do celé republiky. Téměř do posledního místečka zaplněný sál společenského domu Casino tedy právem očekával mimořádný umělecký zážitek – a dočkal se.
     Dramaturgicky pestrý večer, který spojovalo společné téma „voda“, zahájila – po průvodním slově rozhlasové moderátorky – část ze Suity D-dur zvané Vodní hudba od německého skladatele G.F.Händela. Pak následovala hudba období romantismu: Robert Schumann vzdal hold řece Rýn ve své třetí symfonii a z této symfonie přednesli hudebníci druhou větu, která asi nejlépe vykresluje velikost a význam tohoto vodního toku, navíc bohatá instrumentace dala vyznít všem nástrojovým skupinám.
     Finský skladatel Jean Sibelius sice ve své hudbě nezobrazil přímo vodu, ale skladba Labuť z Tuonely do skladby večera rozhodně patřila. Barevnou hudbu, místy až s nádechy imprese, podtrhlo velké sólo anglického rohu, které citlivě přednesl hobojista J.Karlíček.
     Skladba, která následovala, patří do kmenového repertoáru mariánskolázeňských symfoniků – ‚Na krásném modrém Dunaji‘ je oblíbený kolonádní valčík, který byl proveden s jistotou a zkušeností a právem sklidil ovace publika. V samém závěru významného večera pak dostala slovo řeka – tedy skladba, jedna z nejhranějších a nejznámějších vůbec: Smetanova Vltava. Orchestr jí úspěšně a s chutí proplul a svým provedením ještě podtrhl tento vrchol večera.
     Bouřlivé uznání aplaudujícího publika bylo mj. také měřítkem toho, že mariánskolázeňští symfonici, ač pracují v mnohem obtížnějších podmínkách než jejich kolegové z jiných orchestrů v republice, ve srovnání s těmito jistě obstojí. Z čehož vyplývá příslib, že při zlepšování pracovních podmínek pro ZSO bude jeho umělecká úroveň stále stoupat a orchestr může být stále významnějším a důležitějším reprezentantem města a kraje.
              
     (ksch)